Zdroje příjmů ordinace

Každá fungující ordinace má nějaké provozní výdaje. Aby mohla dlouhodobě fungovat, musí být minimálně tyto výdaje pokryty. Pojďme se podívat na zdroje příjmů poskytovatele zdravotních služeb. Připravili jsme pro Vás přehled nejčastějších příjmů ordinace včetně jejich výhod i nevýhod.

Úvodem je třeba jen krátce zmínit, co o je vlastně příjem. Jde přijatou peněžní částku hotovostně nebo bezhotovostně (tj. peníze, které firma obdrží). Opakem je výdaj (to, co reálně vydá). Zkušenější z Vás příjem odliší od výnosu. Rozdíl je v tom, že výnos představuje peněžní částky, které podnik získal v nějakém období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich úhradě (firma vystaví fakturu, ale pacient ji neuhradí, i tak je to výnos). Opakem výnosu je náklad. Klidně bychom se tedy mohli bavit o zdrojích výnosů ordinace, což by možná bylo ekonomicky přesnější, nicméně řada čitatelů by asi z názvu nepochopila, o čem bude řeč.

Péče fakturovaná přímo klientovi (pacientovi) – přímé platby

V mnoha oborech zdravotnictví jsou tzv. přímé platby hlavní zdroj příjmů praxe, v jiných jde o minoritní příjem. Nejde jen o obor, ale i lokaci praxe, konkurenci, vizi vlastníka firmy, atd. Navíc dle mého odhadu celkových příjmů obecně v čase roste % přímých plateb vůči % fakturovaných ZP (v mnoha oborech bylo před pár lety nemyslitelné nějakou větší péči pacientovi nabízet a účtovat, dnes je to poměrně běžné).

Výhodou je, že si poskytovatel zdravotních služeb může určit ceny sám. Poskytovatel si určí strukturu výkonů i jejich výši. Je sice částečně limitován (ve zdravotnictví platí věcně usměrňované ceny, při tvorbě ceny je potřeba držet se cenových předpisů), i tak má finanční politiku své praxe pod kontrolou.

Peněžní částku poskytovatel zdravotních služeb obdrží buďto v hotovosti nebo bezhotovostně přímo na bankovní účet (platba kartou nebo převodem). Všechny možnosti mají samozřejmě své výhody i nevýhody. Platby kartou jsou určitě na vzestupu. Obecně klesají i procenta, která si banky účtují, což nahrává tomu, že poskytovatelé zdravotních služeb platbu kartami umožňují.

Nevýhodu přímých plateb vidí mnoho lékařů v tom, že musí pacienta o peníze požádat (ne každý lékař umí nebo chce být „prodejce“). Cenové předpisy říkají, že cenu výkonu musí vědět pacient předem. Při slabší komunikaci může dojít k situaci, kdy pacient platbu nečeká a je zaskočen, což často končí nějakou stížností. Lékař tedy musí více papírovat, tvořit plány léčby s kalkulací, vše si raději nechává podepsat, apod. Další nevýhodou je i nutná správa systému plateb (zodpovědnost příslušných pracovníků, kontrola, práce s hotovostí, EET, apod.).

Péče fakturovaná zdravotní pojišťovně

Ti poskytovatelé zdravotních služeb, kteří jsou ve smluvním vztahu se zdravotními pojišťovnami (ZP), obvykle měsíčně fakturují poskytnutou péči. V mnoha oborech zdravotnictví tvoří tento příjem majoritní část příjmů, v některých oborech či praxích je minoritní.

Nevýhodou mohou být limity dané ZP, krácení plateb (hned či i několik let zpětně) , prodleva ohrožující cash flow (obvykle je splatnost faktur 1 měsíc) a samozřejmě i omezení daná jednotlivými výkony (nemožnost doplatku na jiný výkon, apod.) a závislost daná smlouvami.

Ti poskytovatelé, kteří mají mají 30% a více procent příjmů od ZP, musí počítat z riziky.

Výhodou je relativní jednoduchost systému, jistota nějakého příjmu i dejme tomu jistá prediktabilita  (tj. když budu pracovat, odhadnu, kolik mi ZP zaplatí, vím, kdy mohu peníze očekávat). To samozřejmě nemusí neplatit ve všech oborech zdravotnictví, ale např. v zubním lékařství ano.

Služby fakturované jinému lékaři (poskytovateli zdravotních služeb)

Jestliže zdravotnické zařízení disponuje nějakými technologiemi, které plně nevyžívá, často je nabízí jiným lékařům. Jde například o OPG či CT vyšetření. Výhodou je většinou jistota plateb, nevýhodou nárazovost (musíte mít personální kapacitu tyto služby provádět a směřovat třeba do časů, kdy je na vašem pracovišti volněji). Obvykle nejde o významnou část příjmů, spíše doplněk pro plné využití technologií.

Obdobně lze uvažovat o pronájmu části prostor, které se nevyužívají či sdílení některých pracovních pozic (recepční, apod.).

Prodej zboží

V mnoha praxích je možné zakoupit nějaké zboží, které doplňuje nabízené služby. U zubních lékařů jsou to třeba pomůcky dentální hygieny. Obvykle ani tento zdroj příjmů není významný, bývá kolem 0,5-2% celkových tržeb. Výhodu je poskytnutí komfortu pacientovi, aby se vybavil přesně těmi prostředky, které potřebuje pro domácí léčbu a jinak by je třeba těžko sháněl. Nevýhodou je obvykle komplikované skladové hospodářství (mnoho položek, exspirace, rozdílné nákupní ceny během roku, apod.) a nízké výnosy (mnoho starostí za malý výdělek).

Dotace

Čas od času je možné čerpat nějakou dotaci, která pokryje třeba nové pracovní místo, školení či přístroj. Obvykle je čerpání dotace velmi administrativně náročné.

Konzultační a školící činnost

Někteří lékaři se věnují i jiné činnosti, která s jejich oborem úzce souvisí. Většinou jde o konzultační a školící činnost. Míra této činnosti je obvykle ovlivněna tím, jak velkou nepřítomnost v ordinaci je možné z provozního hlediska akceptovat. Z tohoto důvodů bývá spíše doplňková.