Povinný příspěvek – rizikové práce kat 3

Od 1.1. 2026 je povinný příspěvek zaměstnavatele na produkt spoření na stáří zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci. Které práce to jsou?

Rizikové faktory

Týká se pouze zaměstnanců, kteří pracují v rizikové kategorii 3 a dále jen pro vybrané faktory pracovních podmínek:

vibrace
zátěž chladem
zátěž teplem
celková fyzická zátěž (dynamická práce velkými svalovými skupinami).

Koho se to týká?

Kategorizaci prací si každá firma sestavuje sama (případně ve spolupráci s firmou, která ji zajišťuje BOZP). tedy nelze obecně říci, jakých profesí se týká.

Ohledně bývá práce (zubního) lékaře a zubní instrumentářky či sestry zařazena do kategorie 2, tedy pro tyto profese zmíněné opatření nehraje roli.

Dentální hygienistky a zubní technici ale mohou být výjimečně zařazeni v kategorii 3. Podívejte se do svých dokumentů, pro které faktory to je. Obvykle je to z důvodu lokální svalové zátěže malých svalových skupin, nikoliv celkové fyzické zátěže velkých svalových skupin ani vibrací. To je důležité, protože faktoru lokální fyzické zátěže se zákon netýká.

Jak příspěvek funguje?

Povinný příspěvek činí 4 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, jestliže zaměstnanec v rozhodném období odpracoval alespoň 3 směny rizikové práce.
Zaměstnavatel je povinen informovat své zaměstnance o jejich právu na příspěvek a o způsobu jeho uplatnění.
Povinnost zaměstnavatele platit povinný příspěvek vzniká až na základě žádosti zaměstnance. Ten mu písemně oznámí, že uplatňuje právo na povinný příspěvek, a zároveň uvede potřebné údaje k provedení platby.
Může jít např. o příspěvek na penzijní připojištění nebo doplňkové penzijní spoření.
Pokud zaměstnavatel již zaměstnanci dobrovolně přispívá na produkty spoření (ve stejné nebo vyšší výši), považuje se tento dobrovolný příspěvek za splnění zákonné povinnosti.
Příspěvek do výše stanovené zákonem bude pro zaměstnavatele představovat daňově uznatelný náklad.

Sdílejte článek

Mohlo by vás zajímat

27.4.2026

Obory a podobory

Nově je možné počítat minutovou kalkulaci nejen za celý obor, ale i pro jednotlivé typy výkonů. Díky tomu lze lépe zohlednit rozdílnou náročnost a náklady (např. běžná péče vs. implantologie) a vytvořit více minutových sazeb. To přináší přesnější a „manažerské“ řízení cen, ale zároveň vyšší nároky na podklady a zdůvodnění rozdělení nákladů a času.