Přímá a nepřímá úměra v cenových kalkulacích

Jak to souvisí s cenovými kalkulacemi?

Minutová sazba (M) se obecně počítá jako náklady (N) / fond pracovní doby (F). Tedy N/F=M

Když se zvýší náklady a fond pracovní doby zůstane stejný, minutová sazba roste. Lékař musí být dražší, když pracuje stejně, ale má vyšší náklady. N↑/F= ↑M

A naopak. Když se sníží náklady a fond pracovní doby zůstane stejný, měl by být levnější. N↓/F= M↓

Toto asi nikoho nezaráží.  A teď to přijde 🙂

Co se stane, když jsou náklady stejné, ale fond pracovní doby se sníží? Logicky lékař musí být dražší (minutová sazba stoupne). Náklady má stejné a chce či třeba může pracovat méně hodin. Během těch méně hodin musí vydělat na stejné náklady, proto musí být dražší. N/F↓= M↑

A naopak. Co se stane, když se rozhodne pracovat více a náklady se nezmění? Měl by být levnější, protože má více času, aby na stejné náklady vydělal. N/F↑= M↓

Fixní a variabilní náklady

Teď to uděláme složitější. Variabilní náklady jsou ty, které se mění v závislosti na tom, jak se pracuje (přímo úměrně). Když se více pracuje, rostou. Když se nepracuje, nejsou žádné. Je to například materiál. Mění se tedy přímo úměrně.

Fixní náklady jsou ty, které vznikají bez ohledu na to, jestli se pracuje nebo ne. Například nájem. Ten musíte zaplatit bez ohledu na to, jestli je ordinace v provozu nebo máte dovolenou.

Pro mnohé asi nebude překvapení, že v medicíně jsou obecně poměrově vyšší fixní náklady. Tedy ty, které se musí platit bez ohledu na to, jestli se pracuje.

Jak to souvisí s výše uvedeným? V našem příkladu rostou či klesají náklady v závislosti na změně fondu času. Prakticky je to tak, že při změně fondu času (více se pracuje), variabilní náklady rostou a fixní jsou stejné. Protože variabilní náklady jsou obvykle poměrově zanedbatelné k fixním nákladům, růst nákladů se při růstu fondu času (ordinační doby) obecně příliš neprojeví a minutová sazby klesá.

Např. Lékař či lékařka se vrací do práce po rodičovské dovolené a může pracovat více hodin, protože je dítě ve školce. Předtím měla náklady na provoz 1,1 mil (1 mil fixních a 100 tis variabilní) a pracovala 10 hodin týdně. Nyní může pracovat 2x tolik, tedy 20 hodin týdně a její náklady budou 1,2 mil (stále 1 mil fixních a 100*2tis variabilních). Její náklady se nezměnily poměrově tak, jako fond času tedy při rozšíření ordinačních hodin by měly být levnější.

Např. Lékař se rozhodne rozšířit kapacitu svého pracoviště a na pár hodin týdně sežene kolegu, který mu v ordinaci pomůže. Variabilní náklady se tedy drobně změní (vzrostou), ale fixní náklady budou stejné (nájem je stále stejný). A protože fond pracovní doby vyroste, ale náklady poměrově kolik ne, celkově minutová sazba klesne.

Proto praxe, kde se pracuje jen pár hodin vycházejí s vyšší minutovou sazbou než praxe, kde se pracuje standardně. Proto praxe, kde se přibere další lékař v rámci jedné ordinace nebo se prostě smysluplně sdílí fixní náklady, mají spíše nižší minutovou sazbu.