Strukturované či souhrnné ceny?

K výpočtu a k prezentaci ceny pacientovi (v kalkulaci léčby nebo na účtence) bývají používány dvě metody – strukturované nebo souhrnné ceny. Někteří tvůrci ordinačních zúčtovacích programů Vás volbou programu nutí vybrat si mezi jednou či druhou metodou. Obě metody ale mají své výhody i nevýhody. Pojďme se podívat, jaké to jsou.

Strukturované ceny

Jako strukturovanou cenou bývá označována cena, jejíž hodnota je složena z několika výrobních fází. V takové ceně je vidět finanční náročnost jednotlivých kroků, které tvoří celek. Někdy bývají strukturované ceny používány ve stomatologii (ale např. také při opravě v autoservisu).

Pacienta má ohromit výčet kroků a jejich finanční náročnost, často včetně materiálu nebo subdodávek. Tím má lékař vysvětlit (obhájit), proč daný výkon stojí právě tolik.

Nelze komunikovat hodnotou

Kdo zná alespoň elementární základy marketingu, ví, že je nutno komunikovat hodnotou. Tedy nemaskovat cenu výkonu za jakousi tabulku, ze „které je přece zřejmé, proč výkon stojí tolik“, ale vysvětlit, jakou hodnotu daný výkon pacientovi přináší.  Hodnotou může být např. estetický přínos, lepší začlenění do společnosti, ztráta bolestivosti, vyšší požitek z jídla, atd. Struktrurované ceny nic takového neumožňují, pacientovi překládají obhajobu výše ceny, nic víc.

„Spravedlivost“ – pro každý případ jiná

Díky detailnímu členění je možné dle situace pro každého pacienta upravit cenu výkonu. Např. lékař ví, že bude zhotovovat dvě korunky najednou a bude tedy potřebovat jen jeden otisk. Poníží tedy v kalkulaci počet otisků ze 2 a 1. Bohužel ale čím je práce složitější, tím vyšší je pravděpodobnost potřeby otisk opakovat, ale v ceně na to už místo není. A navíc pro stejné výkony by pak platily různé ceny, což lékaři krajně znepříjemní život při plánování léčby a následné nutnosti cenu dodržet. Tedy lékaři, kteří strukturované ceny používají, je stejně obvykle nemění.

Pacient „vidí do karet“

Tím, že pacient vidí detailní rozpis fází výkonu, může mít pocit, že musí kontrolovat, zda byly všechny fáze provedeny. Pacient si neumí představit jednotlivé kroky a  může nabýt dojmu, že vůbec nebyly provedeny. Vzniká také prostor pro kreativitu, která v této oblasti není žádoucí. Často jsme slyšeli, že prý pacient požadoval zhotovení některých kroků na jiném pracovišti, kde by dostal lepší cenu (např. korunka z jiné laboratoře, implantát z eBay), což je samozřejmě pro lékaře provádějícího léčbu nepřijatelné.

Souhrnná cena výkonu

Jak již z názvu vyplývá, souhrnná cena informuje pacienta o ceně výkonu v jedné částce. Tedy např. celokeramická korunka 9.158 Kč. Taková cena nedává prostor pro kreativitu pacienta.

Navíc je možné jednoduše komunikovat hodnotou, tj. vysvětlit přínos tohoto ošetření pro pacienta a ne se zabývat cenou jednotlivých kroků ošetření. Komunikace hodnotou může probíhat např. formou krátkého dokumentu (informace), který má lékař ke každému výkonu připraven. Protože se používá jen jedna cena pro daný výkon, je jednodušší vytvořit (a dodržet) kalkulace léčby.

Počítejte strukturovaně, informujte souhrnně.

Jistě je správné časovou a materiálovou náročnost výkonu spočítat. U složitějších výkonů je nutno sečíst časovou náročnost jednotlivých kroků (např. u korunky to bude preparace, otisk, zkouška a odevzdání), vynásobit minutovou sazbou a přičíst cenu přímého materiálu (např. cena korunky z laboratoře). Dle našeho názoru pacientovi patří vždy jen informace o celkové ceně výkonu.