Cenové kalkulace – informace pro lékaře neposkvrněné problematikou
V zubním lékařství je jasno, tam všichni vědí, oč jde (zřejmě díky četnosti kontrol v posledních letech a velkému podílu přímých plateb). V jiných oborech řada poskytovatelů zdravotních služeb v problematice tápe a často se o ni začnou zajímat až v momentě, kdy se ohlásí kontrola (nově jsou objektem zájmu příslušných kontrolních orgánů více plastické chirurgie, estetická centra, apod.).
Koho se cenové předpisy (kalkulace) týkají?
Při poskytování zdravotních služeb platí cenová regulace výkonů nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Problematiky se týká hlavně zákon 526/1990 Sb., vyhláška 450/2009 Sb. a cenový předpis MZ ČR 1/2017/DZ (a další).
Tedy každý poskytovatel zdravotních služeb, který účtuje něco přímo pacientovi, musí mít doloženo, jak k dané ceně došel (ano, i praktický lékař, i kožní, oční, …). Cenu musí spočítat, nelze ji „tržně nastřelit“ dle kolegy. A od toho jsou cenové kalkulace.
O co jde?
Princip věcného usměrňování ceny představuje závazný postup při kalkulaci cen, kdy lze do ceny zahrnout pouze ekonomicky oprávněné náklady včetně přiměřeného zisku. Co je přiměřený zisk, o tom zase někdy příště, nicméně to není nikde uvedeno.
Na jedné straně výpočtů stojí náklady (takřka veškeré náklady/výdaje spojené s provozem praxe včetně zisku), na druhé straně fond pracovní doby (vaše ordinační doba mínus pracovní dny, kdy z nějakých důvodů nepracujete). Náklady a fond pracovní doby mezi sebou vydělí. Vznikne tzv. „minutová sazba“.
Proč říkáme takřka všechny náklady? Ne vše je možné začlenit do minutové sazby. Některé nákladové položky je lepší (či pro pacienta spravedlivější) účtovat přímo pacientovi. Jde například materiály, které se týkají jen přímo konkrétního výkonu a nejsou použitelné obecně (např. očkovací látky, implantáty, botox,…). Dále jde o externí dodavatelské služby vázané přímo na konkrétního pacienta (např. laboratorní služby). Jiné náklady se zase nemusí shodovat s tím, co je považováno za ekonomicky uznatelné (tedy co patří do výpočtu minutové sazby). O tom (vždy jednou ročně) informuje výše zmiňovaný cenový předpis (nově tam nepatří třeba náklady lékaře na manažerská studia). Do nákladů pro minutovou sazbu nepatří samozřejmě ani zboží určené k přímému prodeji či jiné náklady (či výnosy), které nesouvisí v provozem ordinace.
Z jakých čísel se vychází vychází?
Pro výpočet nákladů (výdajů) jsou obvykle použity informace z poslední dostupné účetní závěrky. Z nákladů jsou vyjmuty přímé náklady a ekonomicky neoprávněné náklady (viz výše). Tyto údaje jsou upraveny o plánované změny v dalším období (např. investice, zvýšení mezd, změna odpisů atd., ale i plán zvýšení zisku).
V případě, že firma nemá účetní historii vztahující se k poskytování zdravotních služeb, vychází se z plánovaných nákladů / výdajů dle dostupných informací a zkušeností zhotovitele s náklady / výdaji na podobných pracovištích.
Jak se pak sestaví ceníky?
Jednotlivé vlastní výkony si určí sám lékař, sám si také odhadne časovou náročnost, kterou předpokládá, že se pacientovi bude věnovat. Rovnice pro výpočet ceny výkonu pak bude: plánovaný čas ošetření * minutová sazba + případně přímý materiál či služby. Výsledná cifra je pak maximální možná cena, za kterou lze výkon pacientům prodávat (můžete si ji přizpůsobit směrem dolu, nahoru nikoliv).
O co jde při kontrole?
Jde o řadů bodů. Seznámí Vás s nimi dopis, který při zahájení kontroly obdržíte. Nicméně jako hlavní je:
- mít výše uvedené kalkulace zpracované jednou ročně. Ač ta četnost není přímo nikde uvedena, kontroly na tom většinou trvají.
- do nákladů pro kalkulace nezahrnovat nic, co by tam nemělo být (viz výše)
- zda byl sestaven ceník (včetně struktury – tj. výše zmíněného vzorce)
Nutno připomenout, že kontrola je vždy zpětně. Tedy není až tak důležité, jak to máte nastaveno nyní, ale jak jste to měli 2-3 roky zpátky. Vše tedy archivujete (staré ceníky apod.), opatřujte podpisy a daty.
