Střípky z konference Kdo bude pracovat
Dne 23. 2. 2017 týdeník Euro a vydavatelství Mladá fronta a. s. pořádali HR konferenci s názvem „Kdo bude pracovat?“. Ač konference směřovala napříč obory, otázka, kde vzít kvalitní lidi a jak si je udržet, je samozřejmě aktuální i ve zdravotnictví. Jak všichni víme, sehnat kvalitní pracovníky je ve zdravotnictví čím dál větší problém. Rádi bychom Vás informovali o tom, co nás na konferenci zaujalo a věříme, že to bude přínosné pro vaši soukromou praxi.
Nejlepší lidé chtějí pracovat pro nejlepší společnosti.
Na tom není jistě nic překvapujícího, jen je dobré si to uvědomit. Chytří, šikovní a motivovaní lidé chtějí pracovat mezi také takovými. Tedy, máte-li pocit, že najít kvalitní pracovníky je pro vaši firmu těžké, je nutné firmu posunout o úroveň (či úrovně) výše. Je nutné stát se preferovaným zaměstnavatelem. Je to běh na dlouhou trať. Budování jména firmy a posilování pozice se věnujeme v jednom z našem online školení.
Všechno, co je významné, je pro pracovníky transparentní.
V řadě společností (konkrétně byl zmíněn třeba Google), platí jednoduché pravidlo, že vše, co je důležité, vědí pracovníci dříve, než veřejnost. Vedení společnosti je v častém (pravidelném) kontaktu se všemi pracovníky. Dnes je řada moderních nástrojů, jak to zajistit i ve větších společnostech.
Je třeba dlouho zkoumat, zda kandidát zapadne do týmu.
V řadě společností jsou nastaveny interní postupy, jak se ujistit, že zvolený kandidát zapadne do týmu. Před podpisem pracovní smlouvy je nutné kandidáta detailně seznámit s filosofií firmy a ujistit se, že mu tato filosofie sedí, tj. je upřímně hrdý, že u vás může pracovat.
44% lidí je náchylných ke změně.
Všichni víme, že najít volného pracovníka (tj. není nikde zaměstnán, vázán), je těžké. Je proto třeba oslovit ty pracovníky, kteří zaměstnáni jsou (třeba u konkurence). Statistiky říkají, že 44% osob je za určitých podmínek náchylných ke změně práce. Když už je někdo ochoten změnit práci kvůli penězům, chtěl by si polepšit alespoň o 1/3.
Preferovat schopnosti nad zkušenostmi.
Pročítáte CV, říkáte si, že málo kdo má vyhovující zkušenosti a máte pocit, že „nejsou lidi“. Kvalitní HR specialisté na to jsou z druhého konce – preferují schopnosti nad zkušenostmi. O schopnostech se ale z životopisu často moc nedozvíte, jedině tak mezi řádky.
Preference 50+ a sdílení úvazků.
V současné době není zájem o pracovníky nad 50 let věku. Vzhledem k vývoji demografické situace v ČR je v této skupině ale velký potenciál. Tj. současná nejsilnější skupina populace (tzv. husákovy děti) bude za pár let 50+. Další prostor, kde hledat volné zaměstnance, jsou osoby, které nemohou pracovat na plný úvazek (ženy na rodičovské dovolené, atd.). Zatím u nás není příliš běžné úvazky sdílet. Může to být ale velmi výhodné.
Konkurence je dobrá věc.
Nabídka práce je větší než poptávka. Proto je tu konkurence (zaměstnavatelé se perou o dobré lidi). Konkurence zvedá standardy chování, ale třeba i kvalitu pracovního prostředí. To, co dřív stačilo, je dnes málo. Pracovní síly je opravdu nedostatek, proto je potřeba roztočit mzdovou spirálu (tj. přestat odměňovat pracovníky v šedé zóně ekonomiky, ale nastavit adekvátní odměnu). Mocná ruka trhu situaci vytříbí.
Zájem, pocit bezpečí
Pracovníci chtějí mít jistotu, že se o ně upřímně zajímáte. Chtějí do práce chodit ne pro peníze, ale aby byli šťastní, měli pocit bezpečí (ač už jde o jistotu práce nebo třeba jistotu peněžního plnění v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti). Než nějakou změnu ve vztahu k pracovníkům uděláte, měli byste se ptát, co lidé chtějí.
Zbavit se predátorů.
Jestliže se v týmu vyskytne nějaký predátor (sebestředný jedinec, který jde přes mrtvoly, nekouká na ostatní), je potřeba rychle se ho zbavit. Jinak hrozí, že i ostatní členové týmu rychle přijmou jeho hru a bude to mít na firmu zničující vliv.
Nesoustředit se na slabiny.
Pozitivní psychologie říká, že není dobré soustředit se na slabiny lidí, ale naopak na ty silné stránky. Máme trávit čas tím, co nám jde, ne tím, co nejde, protože lidé se nemění. Jako zaměstnavatelé máme najít v každém to nejlepší, a to odemknout.
Zajímají Vás informace, které se týkají řízení ordinace? Přišli jste již na to, že bez znalostí managementu nebude Vaše praxe fungovat bezproblémově? Setkali jste se s tím, jak těžké je získat informace k řízení praxe? Přidejte se k nám – online školení managementu Vám pomůže vyřešit, co Vás trápí.
Přeju krásný den!
S výše uvedeným nelze než souhlasit.
Naši zaměstnanci jsou seznamováni se vším, co se v oboru děje ( a to opakovaně), co se děje ve firmě i co se děje s jejich financemi. Samozřejmě se zachováním určitého firemního tajemství, že 🙂
Je velkou pravdou, že je potřeba zjistit, zda žadatel o práci v centru „zapadne do kolektivu“. Na obraz uchazeče máme mezi sebou „nosy“, které takřka bezchybně určí kvalitu člověka. S tím souvisí i otázka predátorů, protože už několik jsme jich museli ze svého středu vyloučit. Dokážou udělat neuvěřitelnou paseku v myšlení všech ostatních, do té doby loajálních a spolehlivých lidí.
Jelikož patřím téměř mezi Husákovy děti (jsem o trochu starší:-), malinko se mě dotýká, že nás (staré) nikdo nechce zaměstnat. Přitom osobně cítím, že mám více sil a ochoty pracovat, než mladá, věčně unavená generace. Ba dokonce z mé strany coby zaměstnavatele je nejhorší zaměstnat mladou bezdětnou lékařku (potažmo sestru), protože nevím, kdy mi budou v týmu chybět díky mateřské dovolené. A že nějaká absence je zaměstnancům úplně jedno, nemusím ani psát.
Konkurence v našem oboru prakticky chybí a to je velká škoda. Pracují i ti, kteří své pacienty neléčí, ale programově poškozují , mají čistou hlavu a mraky peněz z pojišťovny, které je zcela jedno, co komu platí. Dokud nebude existovat postih „malpraxe“, nehneme s tím.
Trošku mám problém s tím, aby zaměstnanci chodili do práce pro radost, ne pro peníze. Byť se jim snažím všemožně usnadnit podmínky práce, byť se o ně zajímám, stejně je pro ně prvořadý výsledek na výplatnici. Mohu se uargumentovat, že práce s radostí otevírá pacientům peněženky a přináší úsměv a ochotu platit, stejně to stále nechápou. Máme ve vnitřních směrnicích : „pracujte pro radost, ne pro peníze. Práce s radostí nad vlastním výsledkem přináší šťastný pocit nejen vám, ale především vašemu ošetřenému pacientovi, který je daleko více připraven takovou práci zaplatit.“ je to marné, je to marné.. co s tím?
A s posledním bodem mám taky trochu problém. U jednoho pracovníka se mi nedaří, aby pochopil, že nemusí dělat celé spektrum výkonů ( protože mu některé nejdou dobře od ruky), ale zřejmě má pocit, že by se před ostatními nějak shodil, tak si je matlá stále dál i přes moje vysvětlování. Přitom je to povahově zlatý člověk. Hm- jak na něj?
Aby se necítil méněcenně, že něco dokonale neumí.
A úplně na závěr- vždycky jsem si myslela, že práci si odvedu nejlépe jen já sama. Teď, v době nemoci, která mě donutila nepracovat, práci deleguji a samozřejmě to jde . A dobře 🙂
Takže doufám, že v budoucnu nebudu muset pracovat jen já sama 🙂
Zdravím!
Díky za bezva komentář. Osobně zatím nejsem připravena ztotožnit s bodem 50+, ač nemáme předsudky, neosvědčilo se to. A místo nosu vlastního používáme nos našeho psa :-), nějak to vycítí ještě lépe, jak jinak. Možná by pak žrádlo pro psa šlo dát do nákladů 🙂 S tou pozitivní psychologií také dost bojuji, ale vím o tom dost málo, abych to mohla hodnotit. Přednášející tohoto tématu: Jan Mühlfeit. Školení, která dělá, vypadají zajímavě.